DMD 2012
1) Překažený plán
Fandom: Buffy, přemožitelka upírů
Téma pro 5.4.2012: Poslední bonbónek
Jen tak si tam leží. Uprostřed prázdnoty.
Sám, opuštěný, nechtěný.
Chtěla bych ukončit jeho trápení. Vždyť nikdo nechce být sám. Pomalu natahuji ruku. Ukončím jeho osamělý život. Prsty se blíží stále víc a víc. Chvějí se nedočkavostí a nervozitou… jaké to bude?
„Spikeu!“ vykřiknu pohoršeně, když se kolem mé ruky prožene rozmazaná šmouha.
„Co je?“ zarazí se v polovině pohybu otvírajíc ústa, aby nadobro překazil mé plány.
„Ten byl můj!“ vyjeknu doufajíc, že se slituje nad mojí potřebou. Kdo jiný by jí také mohl chápat nežli on.
„Hmnnn…“ zamručí vzápětí spokojeně. „Byl…“
„…poslední,“ dokončím za něj, smutně sledujíc prázdnou bonboniéru.
°°O°°
2) Démon
Fandom: Originální
Téma pro 6.4.2012: Běsnění
Nikdy si nepředstavovala konec světa jako procházku růžovým sadem.
Čekala neuvěřitelnou zkázu bolesti, smrti a utrpení.
Pak přišel on.
Jeden démon.
Posel temnot.
Rohatá stvůra s metrovými rohy, které ničily vše, po čem se ohnala.
Obrovská kopyta drtící pod sebou nevinné lidi. Rozmazávajíc je po zemi v rudé šmouhy.
Drápy na rukou rvoucí na kousíčky budovy jako by byly jen levné plastové zvětšeniny vlastních návrhů.
A řev, při kterém trnula krev v žilách, s touhou otočit se a utéct. Být co nejdál.
Myslela si, že je připravena na vše.
Ale při pohledu na běsnícího démona viděla, jak vážně se zmýlila.
°°O°°
3) Není nad utajení
Fandom: Buffy přemožitelka upírů
Téma pro 7.6.2012: Zprava dobrý
Vše šlo ráz na ráz.
První místnost, druhá, třetí…
Postupovali systematicky, ale přesto naléhavě. Někde tu musí být.
Zastavit se na rozcestí chodeb. Vojenská gesta vypadala hloupě, ale byla nezbytností, když na sebe nechtěli upozornit.
„Zprava dobrý!“ zahalekal blonďák uprostřed chodby, když se na něj otočil, utahujíc si z jeho gest.
Měl chuť se praštit do čela. Nikdy nepochopí, proč ho vzal sebou.
Rána. Krev. Vytřeštěné modré oči.
„Co to kurva…,“ vypravil ze sebe sahajíc si na místo, kde mu podle množství krve scházel kus boku.
„Zprava dobrý, blondýnko,“ ušklíbl se Angel, když prohnal kůl srdcem muže přilákaného upírovým halekáním.
°°O°°
4)Hádej, co…
Fandom: Buffy přemožitelka upírů
Bonus téma: Slepice
„Hádej, co se mi stalo.“
„Co?“
„Potkal sem tvojí kamarádku.“
„Co je na tom tak směšného?“
„Nic, lásko, nic…“
„Co se směješ? Kde jsi jí potkal?“
„Ve městě přeci… byla tam tak sama samotinká…“
„Necul se tak blbě a řekni mi jak se má.“
„Teď už dobře.“
„Jak to myslíš? Co se stalo?“
„Sežral sem jí. Jen byla trošku víc hlučná…“
„Proboha! Proč jsi to udělal? Říkal si, že lidi už nelovíš.“
„Taky sem neřek, že byla člověk.“
„Cože?“
„…“
„Spikeu!“
„…“
„Spikeu, proč máš v puse to peří?“
„Sem řek, že jsem potkal tvojí kamarádku…“
„To je…“
„Jo… slepičí...“
°°O°°
5) Od únosu po věčnost
Fandom: upíři
Téma 8.4.2012: Až na konec světa…
Zima. Temnota. Touha utéci.
Dodnes si pamatuji na své první pocity, když mě zavřel do sklepení.
Nenávist. Strach. Touha mu ublížit.
I teď si vybavím, co jsem cítila, když se mě poprvé dotkl.
Apatie. Nicota. Touha vše skončit.
Nikdy nepochopím, jak jsem se mohla chtít zemřít.
Radost. Láska. Touha trávit s ním čas.
Je těžké uvědomit si chvíli, kdy se vše začalo měnit.
Štěstí. Proměna. Touha být jen s ním.
Vzpomínka na to kdy jsem za ním přišla, nikdy nevybledne.
Pochopení. Přijmutí. Touha strávit s ním věčnost.
I po staletích vím, že bych s ním šla až na konec světa.
°°O°°
6) Hodiny nehodiny
Fandom: Buffy přemožitelka upírů
Téma 9.4.2012: Nezvedení malí svišti
Nedočkavě trhám balicí papír.
Prudce otvírám krabičku a s otevřenou pusou sleduji malé cosi co se až nápadně podobá zvířátkům.
„Co to je?“ podstrčím nechápavě upírovi krabičku pod nos. „Budeme si zakládat zoo?“
„To jsou přeci malý svišti,“ vypne hrdě hruď jako by byl na svůj dar hrdý.
„A co já s nimi?“ zamrkám nechápavě a vyndám malá svišťátka svírající malý ciferník z krabice.
„Budeš přeci zjišťovat čas, pudlíčku,“ pokývá moudře hlavou.
...
Šok. Úlek. Zmatení.
Vyletím z postele, sahajíc po zbrani, když se vedle mého ucha ozve nechutné hlasité a pisklavé zpívání.
„Spikeu, ty idiote, to je budík! Ne hodiny!“
°°O°°
7) Sestra
Fandom: Realita
Téma 10.4.2012: Rodinná podoba
Přecházel jako lev v kleci.
Sem tam, tam sem.
Na tváři zamračený a zamyšlený výraz. V tomhle se přeci nemohl splést.
On nikdy.
Opilý nebyl, alespoň ne příliš, když si vše pamatuje.
Ten úsměv. Ty hnědé oči. Dlouhé kudrnaté vlasy.
Vše zná tak dokonale.
Tak proč má teď pocit, že udělal něco strašného?
Všechno to začalo tak nenápadně, jen ho chtěla představit své rodině.
Svým rodičům, bratrovi a… sestře.
Ten úsměv. Ty hnědé oči. Dlouhé kudrnaté vlasy.
Tak stejné… tak identické.
Frustrovaně zaúpěl a padl těžce do křesla.
Tak proč má teď dojem, že její sestru ten den neviděl poprvé?
°°O°°
8) Jednou tě dostane
Fandom: Originální
Téma 10.4.2012 bonus: Ledová voda
Vždycky jste si mysleli, že vás nic neporazí.
Skok z letadla. Vítr hučící v uších, narážející do tváří. Chvilka pocitu beztíže. Následné prudké trhnutí, když otevřete padák. Nádherný pohled na zem pod sebou a hladké přistání.
Automobilové závody. Drahá auta, rychlá a elegantní. Rychlost vás vtlačí do sedačky. Krajina se stane jen rozmazanou šmouhou, kterou stěží vnímáte.
Jízda na motorce. Na snowboardu. Na lyžích. Nic z toho pro vás nebylo překážkou. Každý sport, každý risk byl něco, co jste si užívali a mysleli, že není nic, co by vás mohlo porazit.
Unikali jste smrti přímo ze spárů.
A pak… jednoho dne.
Hluboké jezero. Temné a černé jako noční obloha. Jen bílé třpytivé vločky sněhu leží na zledovatělé ploše na jeho okrajích.
Zima. Sníh. Studený vítr.
Nebylo to plánované, tentokrát ne.
Každému se za život přihodí mnoho nenadálých událostí.
Jedna je vždy osudná.
Šplouchání vody v uších. Mokré oblečení lepící se k tělu. Zima rozechvívající ruce, nohy, celé tělo.
Chcete bojovat, plavat a dostat se na břeh.
Příliš daleko. Příliš pomalu. Příliš pozdě.
Zima a chlad. Vyčerpání a únava. Temnota a nicota.
Nemáte sílu bojovat.
Poslední nádech, poslední tempo.
A pak nic jen ta ledová voda zavírající se vám nad hlavou.
°°O°°
9) Prsten
Fandom: Originální
Téma 11.4.2012: Danajský dar
„To je nádherný prsten,“ zašvitořila, když otevřela malou krabičku.
„A není ledajaký,“ usmál se na ní, téměř hrdě nad tím, že sehnal takovou vzácnost.
…
Prsten byl nádherný. Černý kámen na vrchu a zdobené kování kolem.
Tak jemné, tak dokonalé.
Černý kámen skrývající tajemství a smrt.
Myslel si, že je to skvělý dar pro jeho milou. Něco unikátního a jedinečného.
A pak jí našel.
Ležela tam jako by jen spala. Líčka měla ještě zrůžovělá, ale rty bílé.
Prsten na ruce otevřený, stejně tak prázdný jako rozlitá sklenice vedle jejího těla.
Kdyby tenkrát navštívil zlatníka, věděl by, že prsten má rozbité zavírání.
°°O°°
10) Sjetý upír
Fandom: Buffy přemožitelka upírů
Téma 12.4.2012: Zadek v mlze
„Co se tak směješ?“ podezřívavě se podívala na upíra.
„Já? Né…,“ dušoval se blonďák mírně sebou kymáceje se ze strany na stranu.
„Ne, Angel… že ty sis šlehnul?“ zamračila se na něj netušíc, že by se upír mohl někdy sjet.
„Já? To by mě ani nenapadlo…,“ vypjal dotčeně hruď, ztráceje rovnováhu.
„Kecáš,“ odsekla podrážděná jeho neustálým smíchem. „Čemu se tak směješ?“
„Dobře, tak… jsem trošku sjetej,“ neochotně se přiznal k tomu, že si vycucnul nějakého feťáka. „Ale tvůj… tvůj zadek…“
„Co je s ním?“ zhrozila se, když se zase začal smát.
„Ale nic… jen… jen… je tak jako v mlze.“
°°O°°
11) Gloria in excelsis Deo
Fandom: Buffy přemožitelka upírů
Téma 13.4.2012: Gloria
Spíše než aby měl cíl, jen tak bloumal ulicemi.
Přemýšlel, koho by si mohl zakousnout. Jestli dnes zvolit křehkou krasotinku, kterou okouzlí svojí krásou či zvolit muže, kterého by přemohl svojí nadlidskou silou.
„Gloria in excelsis Deo
et in terra pax hominibus bonae voluntatis…“
Zarazil se v půli kroku. Naklonil hlavu na stranu naslouchaje mužskému monotónnímu hlasu, který se linul z kostela.
„Laudamus te. Benedicimus te.
Adoramus te. Glorificamus te…“ zanotoval tlumeně s jistou veselostí v hlase.
Na tváři se mu objevil přímo ďábelský úsměv, oči nabraly barvu síry a mezi rty se zaleskly špičáky.
Už věděl, koho dnes navštíví.
°°O°°
12) Svět noci
Fandom: upíři
Téma 14.4.2012: Červený a černý
Vždycky jsem vnímala svět takový jaký je, jen možná trošku takový jaký by měl být.
Černý a bílý. Dobro a zlo. Realita a ne sny.
Těžko poznat hranice, které se prolínají.
Pak jsem potkala jeho.
Byl milý a okouzlující. Oči plály zvláštní temnotou. Ústa zářila jemnou červení zlehka pobaveně se usmívajíce. Jeho kůže byla jemná a chladná.
Lákal mě k tomu prozřít. Skutečně pohlédnout na svět tak jak ho viděl on.
A já chtěla.
Milovala jsem ho a on mi dal dar.
Vidět svět se vším tím, co se skrývá.
Vidět jaký skutečně je.
Červený a černý.
Krev a temnota.
°°O°°
13) Shanshu proroctví
Fandom: Angel
Téma 15.4.2012: Co je psáno to je dáno
Přecházel z místa na místo jako lev v kleci.
Přemýšlel.
Nenáviděl všechna ta proroctví.
Nevěřil jim.
Byl to přeci nesmysl. Jemu nemůže být odpuštěno. Nemůže mu být navrácen život.
Ne jemu. Ne Zhoubě Evropy nebo alespoň tomu, co z ní zbylo v jeho duši.
Nikdy nevěřil na proroctví. Jsou tak zmatená, tak nejasná a vrtkavá.
Nemohli mít jistotu, že má Wesley pravdu.
Ale přesto přese všechno… může se odhodlat doufat?
Téměř s úzkostí pohlédl na stůl, na kterém ležel starý svitek.
Shanshu proroctví.
Staré, vrtkavé proroctví a hlas našeptávající mu staré přísloví.
Možná, když bude doufat, se vše stane realitou.
°°O°°
14) Není nad rvačku
Fandom: Angel
Téma 16.4.2012: Jak na pevné boky
Svezli se do křesel.
I když nepotřebovali dýchat, oddechovali jako býci v posledním tažení.
Na světlé kůži se jim vybarvovaly modřiny a podle toho jak blonďák seděl, měl nejspíš zlomených pár žeber. Starší muž na tom nebyl o mnoho lépe. Zakrvácenou košili měl roztrhanou a vedle jeho nohou se válela tyč celá od krve.
„Proč…?“ zamručel neurčitě brunet, zatímco upíjel ze sklenky skotské a rukou téměř namáhavě ukázal na tyč.
„Prý to zpevňuje boky,“ ušklíbl se na něj blonďák berouc mu jeho sklenku.
„Ještě chvíli, Spikeu, a budeš je mít přímo kamenný,“ zavrčel Angel, když si sklenku prudce uzmul zpět.
°°O°°
15) Jedna kapka
Fandom: Upíři
Téma 17.4.2012: Krev
Myslela jsem si, že mám vše pod kontrolou.
Cítila jsem, jak se démon ve mně kroutí, svítí a rozpíná.
Živil ho strach.
Bijící srdce.
Krev kolující v žilách.
Krev.
V plánech, ve všech činech, ve všech touhách.
Šlo jen o jedno.
Získat to čeho jsem se zřekla.
Můj démon se bouřil, běsnil a zuřil.
Cítila jsem, jak narůstá a sílí jeho neklid.
Pak bylo ticho.
Vyčkával.
Mělo být po všem.
Stačila jedna kapka. Jedna rudá kapka nahánějící sliny do úst.
Ale teď stojím nad mrtvým tělem muže, kterého jsem milovala.
Myslela jsem si, že jsem vše zvládla.
Mýlila jsem se.
°°O°°
16) Být sám
Fandom: upíři
Téma 18.4.2012: Poslední petrklíč
Myslela jsem si, že být sama není tak těžké.
Ne.
Věděla jsem to.
I když jsem kolem sebe měla rodinu, přátele a nepřátele.
Vždycky jsem byla sama.
Nevadilo mi to. Přijímala jsem to a vítala.
Ale pak přišel on.
Můj stvořitel. Můj pán. Můj osud.
Myslela jsem si, že nás nic nerozdělí.
Viděla jsem před sebou léta společného cestování, mučení a zabíjení.
Mýlila jsem se.
Stačilo pár slov, úsměvů, pohledů.
Najednou vše bylo jiné.
Chtěla jsem křičet. Chtěla jsem bojovat. Chtěla jsem plakat.
Stále chci.
I když procházím loukou umírající po prvním rozkvětu jara.
Jsem sama.
Jako ten poslední petrklíč.
°°O°°
17) Vyšlechtěná krev
Fandom: upíři
Téma 19.4.2012: Příbuzenská plemenitba
„Ach bože, to je naprosto úžasné!“
„Jsem ráda, že ti chutná… ale opatrně… nechceme jí přeci zabít… byla by škoda, kdyby zemřela.“
„Jaks to dokázala? Nikdy jsem nic takového nepila.“
„Základem je správné křížení.“
„Křížení?“
„Oh jistě, drahá… je to velmi dlouhý proces a velmi často se stává, že po desetiletích zjistíš, že směřuješ špatným směrem…“
„Ale kdyby si vzala dva lidi a zkřížila je…“
„…nebylo by to ono. Musíš vytvořit vhodný pár. Zkoušela jsem to s rodinnými příslušníky, ale krev se začala kazit a nakonec byla jen břečkou v jejich žilách. Základem této dívky byla anglická a evropská krev…“
°°O°°
18) Noc
Muselo být psané ve verších
Fandom: upíři
Bonusové téma: Okno
Venku tma se rozprostírá,
vrcholky stromů zakrývá.
Prší a kapičky vody na sklo padají.
oči mé po temné krajině klouzají.
Démon ve mně je potěšen
a každý kdo mě uvidí, bude vyděšen.
Mizí tíha slunce nad hlavou,
cítím, jak všichni kolem po něm prahnou.
Nechci dál jen ve stínu stát,
nastal čas, kdy v mých očích bude touha po smrti plát.
Je konec, je noc, je čas přestat oknem dívat se ven,
alespoň do doby kdy nastane nový den.
Konečky prstů skla se dotknu,
naposled dnes na slunce jen mrknu.
Je čas ven jít
o starém okně nechat si snít.
°°O°°
19) Válka a boj
Fandom: Originální
Téma 20.4.2012: Nástup!
Špína. Zápach. Zima.
Utrpení. Bolest. Smrt.
Myslel jsem si, že to nebude tak těžké.
Jít sem pro mě byla otázka cti.
Způsob jak uchránit rodinu před nájezdy těch barbarů.
Možnost jak se pomstít za smrt bratří, za to co udělali našim ženám.
Nikdy mě nenapadlo, že to bude tak těžké.
Utrpení. Bolest. Smrt.
Křik. Nářky. Úpění.
Běhá mi z toho mráz po zádech. Ochromuje moje myšlenky. Nutí mě myslet na mrtvé.
Utrpení. Bolest. Smrt.
Jediný výkřik „Nástup!“ a moje srdce se zastaví. Krev v žilách zamrzne. Mysl se hroutí.
Představa dalšího boje je ochromující. Ale přesto zvedám meč a jdu.
°°O°°
20) Čerstvá krev
Fandom: upíři
Téma 21.4.2012: Perpetuum mobile
Opíral se zády o futro a hleděl dolů ze schodů.
Ruce založené na hrudi prsty vyklepávajíc pravidelný rytmus o druhou paži.
Sledoval postavu ležící na podlaze, přemýšlejíc nad tím jak skvělý by mohla být mazlíček.
Jaké by to bylo, kdyby se o ni nemusel starat. Jen jí zavřít v tomhle starém sklepě aniž by jí musel obstarat jídlo a pití. Kdyby byla jen dokonalý stroj dodávající mu přísun čerstvé krve.
Takový jeho malý soukromý perpetuum mobile.
Ušklíbl se, odstrčil od futra a začal scházet dolů.
Nemusí být vědec, aby věděl, že to není možné.
Mimo to lov je přeci zábavnější.
°°O°°
21) Mladá krev
Fandom: upíři
Téma: 22.4.2012: Kvalitní matroš
„Víš… vždycky jsem přemýšlela nad tím, jestli někdy narazíme na něco tak úžasného,“ protáhla vesele s tichým pochychtáváním sledujíc hvězdy.
„Je to skvělý, co?“ zasmál se tiše, zatímco se snažil sevřít v dlani něco, co se mu podle všeho mělo vznášet nad hlavou.
„Jo naprosto,“ souhlasila neméně vesele. „Ty hvězdy opravdu tančí!“
„U mě už dotančily…“ zamručel nespokojeně a strčil do těla vedle sebe. „Škoda, že už v něm není ani kapička.“
„Ani kapička?“ zakňourala neméně nespokojeně, zatímco se přetočila, aby lépe viděla na svého druha. „Byl…“
„…to skvělej matroš,“ dokončil za ní rozveselen posledními zbytky drogy z mladíkovy krve.
°°O°°
22) Chuť se nemění
Fandom: upíři
Téma 23.4.2012: Šedesátá
Procházel ulicemi a prohlížel si lidi, které míjel.
Vše bylo tak jiné. Vše se měnilo a přetvářelo.
Vzpomínal si na dobu, ve které se narodil. Byla temná a děsivá, ale měla své kouzlo tajemnosti a krutosti.
Ale jak šel čas, vše se měnilo.
Temnota nahrazovaná světlem.
Usedlý život nahrazován životem plným hýření a večírků.
Tajemství a krutost nahrazované radostí.
Každá doba přinášela nové.
Pohled mu padl na dívku mířící zřejmě z nějakého večírku, na sobě šaty připomínající ty nejhorší léta, která zažil.
Vzdušné účesy a odporně kytičkované a barevné šaty.
Ušklíbl se.
Nenáviděl šedesátá léta, ale dívky byly vždy chutné.
°°O°°
23) Sledují mě
Fandom: originální
Téma 24.4.2012: Sledují tě
Běžím temnou ulicí.
Těžce se mi dýchám. Nohy se mi začínají plést. Stále otáčím hlavu, abych viděla za sebe.
Nesmím upadnout. Nesmím zpomalit. Nesmím zaváhat.
Jestli mně dostanou je po všem.
Cítím jejich pohled v zádech, a když se otočím, vidím jejich siluety na konci ulice.
Pak ten pocit zmizí.
Zastavím se. Dovolím si na chvilku oddechnout. Otočím se čelem do ulice, kterou jsem právě nechala za sebou.
Nikdo tam není.
Oddechnu si a otočím se zpět rozhodnutá pokračovat v útěku.
Srdce vynechá několik úderů. Krev se zastaví v žilách. Dech zadrhne v hrdle.
Stojí tam.
Nehnutě.
Vyčkávají.
Sledují mě.
°°O°°
24) Židle
Fandom: originální
Bonusové téma 24.4.2012: Židle
Sedím a nehnutě sleduji druhou stranu stolu.
Vzpomínám.
Na něj.
Na moji lásku. Na moji druhou polovinu duše. Na moje utrpení.
Byl mi vším.
Mým osudem.
Jak zajímavé je, že si uvědomíme, co máme v tom druhém, až když ho ztratíme.
Stačila jedna hádka, jeden temný večer, pár kapek deště.
Když zavolali, nevěřila jsem.
Vzali mi ho.
Nikdy se nevrátí zpět.
Sedím a nehnutě sleduji druhou stranu stolu.
Ten starý kus nábytku, který přitáhl domů.
Zamiloval se do ní na první pohled stejně, jako já jí nenáviděla.
Ale nic jiného mi nezbylo.
Jen ta stará odřená židle a mé vzpomínky.
°°O°°
25) Konec útěku
Fandom: originální
Téma 25.4.2012: Tenký led
Běžím lesem.
Sníh mi praská pod bosými chodidly.
Studí.
Nesmím zastavit. Zpomalit. Upadnout.
Nad hlavou mi svítí měsíc.
Úplněk.
Za sebou slyším jeho funění, dusot tlap a vlčí vití.
Nevím, kde jsem.
Nevím, kam běžím.
Nevím, kudy mám pokračovat dál
Ven z lesa. Možná bych se mohla dostat přes řeku. Někde tu musí být.
Noha mi podklouzne, jak mi z cesty zmizí sníh, až málem upadnu a ztratím naději na nepřežití.
Led mě zastudí do zmrzlých chodidel.
Jezero? Rybník? Řeka?
Nevím. Nemám čas nad tím přemýšlet.
Musím dál.
Sklouznu se vpřed. Led zapraská.
Příliš tenký, než aby unesl takovou váhu.
°°O°°
26) Znám ho
Fandom: Angel
Téma 26.4.2012: Pokrevní bratři
Stál jsem na střeše a sledoval, jak mluví s rozkošnou blondýnkou.
Vždycky měl pro tento typ ženy slabost.
Stejně tak jako dřív pro nevinné dívky, které mohl ničit svojí temnotou.
Miloval lov. Systematické a nenucené ničení čisté duše, kterou sám ztratil. I když jsem pochyboval, že někdy nějakou měl.
Ale zároveň nenáviděl jejich lidskost. Pohrdal jimi, byly pro něj jen hračkou pro ukrácení dlouhé chvíle a dobrým jídlem, které si skutečně uměl vybrat.
Znal jsem ho… vím, co se v něm skrývá. Co se kroutí na dně jeho navrácené duše.
Nenávidí sám sebe.
Vím to.
Znám ho.
Byl mi bratrem.
°°O°°
27) Informace
Fandom: upíři
Téma 27.4.2012: Zpívej!
Moje pohyby připomínaly chůzi geparda. Ladné, lehké a skrývající nebezpečí.
Sledovala jsem jeho tvář zatím, co jsem před ním chodila jako by byl jen dalším kusem, kterého je potřeba se zbavit.
Také byl, ale nejdřív jsem potřebovala informace.
Něco co pro mě bylo důležité, něco co mi dávalo záminku si trochu pohrát.
Do boku jsem mu vrazila rozžhavený pohrabáč.
Bez varování, bez okolků, bez slitování.
Slyšela jsem, jak se jeho kůže začala škvířit. Cítila jsem pach pálícího se masa. Slyšela jsem, jak křičí a naříká.
„Víš, co po tobě chci…“ zapředla jsem blízko jeho ucha. „Zazpívej a bude to rychlé.“
°°O°°
28) Opět spolu
Fandom: upíři
Téma 28.4.2012: Červený karafiát
Noc prosvětlovaná jen září hvězd.
Temná a studená.
Mysl zaplněná vzpomínkou.
Radostná a potěšená.
Vítr mi cuchal vlasy, když jsem procházela mezi náhrobky.
Lem sukně klouzala po vlhké trávě, která mě chladila na bosých chodidlech.
Náhrobek byl bělostný a na něm se skvěla zlatá písmena.
Půda byla ještě zkypřená a trávou téměř nedotčená.
Zvedla jsem zrak od květiny v ruce k nebi.
Byl čas.
Půda se zachvěla a rozletěla do všech stran.
Nejdřív ruka, pak druhá.
Usmála jsem se.
„Vítej mezi námi, drahý.“
Vykročili jsme vstříc společné budoucnosti.
Temné a lákavé.
Zůstal po nás jen rudý karafiát z mých rukou.
°°O°°
29) Nikdy nepochopí
Fandom: Originální
Téma 29.4.2012: Otrocká práce
Vytřít. Vyluxovat. Dát špinavé prádlo do pračky.
Utřít prach. Umýt okna. Vyžehlit.
Večer padám unaveně na gauč s tím, že teď už je vše hotovo.
Pohled mi padne na špinavé nádobí na stolku.
„Spikeu!“
Rozzuřeně vykřiknu, když vyskočím na nohy.
S bojovným křikem vletí dovnitř, přičemž kolem sebe mává mečem jak zběsilý, pravděpodobně s představou, že mě napadl nějaký odporný démon.
„Co se děje?“ zmateně se zarazí a rozhlíží se kolem sebe.
„Co se děje?! Co je tohle?“ zamávám mu talířem naštvaně před nosem.
„Talíř, pudlíčku,“ odpoví stále zmatenější.
Povzdechnu si.
Vysvětlete upírovi pojem úklid a čistota.
Otrocká to práce.
°°O°°
30) Smrt
Fandom: Upíři
Téma 30.4.2012: Trumf
Zachrastění řetězů, když se pohnu, se rozezní celým sklepem.
Tělem mi pulsuje ostrá bolest. Mysl se mnou odmítá komunikovat. V hlavě slyším pouze ozvěnu vlastního křiku.
Vím, kde jsem.
Vím, co mě čeká.
Poslední bolest. Poslední tlukot srdce. Poslední lidská myšlenka.
A pak… temnota. Démon zmocňující se mého těla.
Nikdy.
Nedopustím, aby mé tělo patřilo někomu jinému.
Nedopustím, aby se mé mysli zmocnilo něco tak temného.
Padnu na kolena, když uvolní okovy.
Přichází konec.
Rychlý pohled k dýce u mužova boku.
Trumf. Poslední eso v rukávu. Poslední možnost jak uniknout.
Myslí si, že toho nejsem schopná.
Ale smrt osvobodí každého.
°°O°°
31) Konec
Fandom: originální
Bonus 9
Stála jsem na skále a sledovala údolí.
Zkázu, která postihla naše město. Náš jediný domov.
Sledovala jsem, jak se domy sesouvají k zemi. Střecha za střechou mizela v záplavě prachu, který se vznášel od trosek k oblakům.
Sledovala jsem, jak trosky mizí v prohlubni, která se rozevírala od prostřed města.
K mým uším doléhal zvuk tak typický pro zkázu, na kterou se nám otevíral pohled.
Nářek pár lidí, kteří jako jediní utekli a teď oplakávali své rodiny.
Všichni jsme věděli, co to znamená.
Tohle byl konec.
Konec našich starých životů. Naší radosti. Našeho otroctví.
Konec, který přivodí tomu ďáblovi smrt.
Komentáře
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.